Jsem vděčná, když se někdo zajímá o to, co a jak děláme. A jak říká Blanka, která mě od první vteřiny co se známe ohromně inspiruje, bez farmářů by nebylo gastro. A naopak. Přiznám, že jsem nečekala ani z poloviny takový zápal pro naše řemeslo. Přitom mě samotnou kuchaři, restaurace, jídlo vlastně taky vždycky hodně bralo. Nachází si mě to samo. Aniž bych kdy toto odvětví jakkoliv studovala, většinu z vás, co jste byli na návštěvě, jsem znala. Pro mě jsou prostě celebritami hokejisti a kuchaři.

 

V břiše máme právě menu o devíti chodech z naší zeleniny, bylinek, kytek, meziplodin i polního plevele. Celou dobu, co jsem jedla ty perfektní kombinace chutí a struktur jsem si říkala, kolik to dalo práce. Příprava těch pokrmů, jeden promyšlenější než druhý, ale i ta cesta od pole. Jedla jsem brokolicové karpačo z rostliny, kterou sem sázela v červnu, okopávala, bránila pomocí aksamitníků od škůdců, zalévala, opečovávala a nakonec i sklízela. Jestli si jakékoliv suroviny něco zaslouží, tak je to přesně to, co jsem dnes zažila. Tohle chci jíst a mít z toho přesně takovýhle pocity.

 

Co se odehrálo byla nejvyšší pocta práci, kterou dělám. Děláme s rodiči a Terkou. Třeba jsem blázen, ale vlastně mě dojímá, že i všem naším výpěstkům (ať už cíleně pěstovaným nebo vyskytujícím se na našich polích díky způsobu, kterým hospodaříme), se tímhle taky dostalo to nejvyšší možné ocenění. Mám radost, že jsem se s nimi mohla seznámit i v tomto světle a získat tak další dimenzi pochopení. Těší mě. Že zase rostliny chápu a znám o něco víc. Že jsem poznala mistry svého řemesla, ale především skvělý lidi. Že celý tým, který za mojí farmou stojí k sobě svojí atmosférou přitahuje to, co dává, třeba Aničku Foodpioneer. Že se kruhy uzavírají. Že se dějou momenty, který mi připomínají, že co děláme má smysl a vliv. Že mám farmu, rodinu a kamarády. Že můžu dělat co mě baví. Že to můžu dělat podle svýho a dobře.

 

20.9. 2023